Krajské kolo dorostu - Solnice

Za volant neobvykle usedl řidič Aleš Svoboda, spolu s Jardou, Vaškem a Lukášem jsme se v sestavě Simona Cabalková, Martina Michaličková, Michaela Šedová, Pavlína Filippovová, Vendula Toběrná, Karolína Toběrná, Jana Nalezencová, Pavlína Lyerova a Nikola Hradecká, která ze zdravotních důvodů bohužel nemohla závodit s námi, nastoupili do Avie a hurá směr Solnice. Za neustálého opakování Jardovy hlášky „drž hubu“ (říkal nám to při každém našem pohledu na jeho modro-fialové oko) jsme asi za půl hodinky dorazili na místo, kde jsme se zaregistrovaly, nechaly jsme převážit štafetový materiál a převlékly se do našeho “stejnokroje“. Jako vždy následoval nástup, vítání a přiřazení startovních čísel (alespoň to startovní jsme měli za jedna =)), poté následovalo čekání, až na nás přijde řada. Jako první jsme šly na testy. Nebylo to tak “jednoduše opsatelné“ jako na okrese, nicméně poradily jsme si s tím i každá zvlášť a vcelku dobré skóre 4 chyby nás docela potěšilo. Následovalo 100m jednotlivci. Při této disciplíně se nedalo jako jindy říct, že by to “neodsejpalo“. Obvykle si všichni stěžují na dlouhé prodlevy, tentokráte Vašek s Lukášem ani nestíhali motat hadice. Běhalo se na třech dráhách a přes počáteční zmatky vše šlo velice rychle, takže brzo mohli dráhu přestavět na štafetu 4×100 metrů. V krátké pauze jsme si daly ke svačince meloun, někdo se ani nestačil rozkoukat a už ho hnali opět na startovní čáru (že, Jančo). Sice ne v tempu našich protivnic, ale i tak bez jediného trestného bodu jsme proběhly dráhu. Oba pokusy se podařily, ovšem na ty vytrénované “elastic people“ zatím nemáme. Po štafetě přišel čas na oběd – řízek s chlebem. S pomocí milého pana číšníka jsme po obědě namíchaly úžasné barvivo na naše “válečné malování“. (Tajný recept: zbytek krému zn. Nivea, nápoj v prášku Tang s příchutí černý rybíz, nastrouhaná modrá křída) Na poslední disciplínu jsme se chtěly, protože držíme při sobě, podobat našemu “vybarvenému“ vedoucímu, a tak jsme si nakreslily krásné fialové modřiny pod oko a zelené jizvičky na obočí. A možná na tom něco bude, protože s tímto symbolem na tváři nám požární útok klapl na jedničku. Časově jsme sice nepřekonaly ani jedno z protivnických družstev, na naše poměry to však bylo fenomenální. Krásných 44 sekund překvapilo nejen naše vedoucí, ale i nás samotné. Počkaly jsme na vyhlášení, došly si pro diplom za své (krásné) 4. (poslední) místo. A potom už s úsměvem na tvářích hajdy domů. Sice nám ta bedna zase nedopadla, věříme ale, že příští, pro nás poslední dorostenecký, rok se nám naše přání snad konečně vyplní. Za zmínku také stojí pořadí v kategorii jednotlivců, kde se z našeho týmu umístila nejlépe Martina Michaličková, a to na 13. místě (tuším z 35).